Jak procestovat celou Sicílii a nepřibrat u toho - den 3.
Dobré ráno všem, konečně jsme spali více jak 6 hodin v kuse a tak jsme se konečně začali cítit jako lidi. Během včerejšího večera jsme se ještě snažili zrušit rezervaci na moje první žihadlo a trošku se uklidnit tím, že se mi ze zaplacených peněz ještě něco vrátí zpět. Hoďme to ale za hlavu.
Noemi je úžasná pekařka. Její zápal a srdce, které vkládá do svých dobrot bych dokázal porovnat s mojí vášní pro trénink a výživu. Je jedno čemu se v životě věnujete, ale pokud do toho dáváte vše, vždy si s tou osobou dokážete náramně pokecat a já prostě miluju tyhle typy lidí. Nad jejími koláči, dorty a dalším pečivem se mi často na Facebooku sbíhali sliny a už jsem se nemohl dočkat až nějakou dobrotu také ochutnáme. Abych vám vysvětlil jak to v Itálii chodí, většinou se zde snídá espresso s něčím sladkým. Musim říci, že se na to dá zvyknout :) V našem případě to byly domácí muffinky a citronový koláč s výborným kafíčkem a našlehanou pěnou.
S těžkým srdcem jsme se museli rozloučit a litovali jsme, že jsme si v Palermu nenaplánovali o den více. Poslední carmageddon po silnicích Palerma a vyrazili jsme směr Cefalu. Pokud někdy pojedete na Sicílii, tak Cefalu je jedno z míst, které prostě musíte vidět a zažít tu úžasnou atmoseféru její pláže. Nic se nevyrovná tomu pocitu když stojíte v průzračném moři, cítíte ten nasycený vlhký vzduch a mezitím zavane vůně sladkého pečiva a dobré kávy, přitom pozorujete dechberoucí útes na kterém jen o pár metru výše stojí barvené domky.
Úplně vidím ty časy, kdy to bylo jen malé rybářské městečko a rybáři zde parkovali své lodě. Ať si řiká kdo chce, co chce, pláž v Cefalu je prostě ta nej z celé Sicílie.Zde jsme si s Marťou také utřídili myšlenky a trošku pofilozofovali nad životem, což nám oběma asi dost pomohlo. Byl už čas zase něco sníst a tak jsme na doporučení Noemi ochutnali zmrzlinu v briošce. Pro ty, kdo neví oč jde, je to houska vyrobená z těsta podobné loupáku. Italové takto často snídají. I když mám rád sladké, tak tohle na mě už bylo moc i když jsem k tomu popíjel kafe. K tomu jsme si ji každý dali s Marťou zvlášť, jinak si dáváme i malou zmrzlinu vždy na půl, abychom drželi kalorie na uzdě. Většinou to ale bylo tak, že já snědl 3/4 a Marťa zbytek,ale řikali jsme, že je to na půl, pro můj klid duše.:) Po takové náloži jsem se hned šel nacpat zeleninou, nevím proč mám vždy tu potřebu, ale myslím, že to i pomáhá na zpomalení trávení a nepřepadne vás brzy opět další hlad nebo chutě na sladké. Prostě to pak považuji za kompletní jídlo, což by bez zeleniny nebylo možné. Bylo již pozdní odpoledne a tak jsem si dal poslední tempa v moři, trošku se zasnil, poobědval kuře s brambory a vyrazili jsme do Enny.
Enna je město v samém srdci ostrova, vybudované jak jinak než opět na útesu. Po cestě jsme byly upozorněni, že na dálnici, která vede do Enny spadl most a tak se musí podniknout malá 80km objížďka. Možná vám přijde divné, že na dálnici spadne most, ale na Sicílii je to prý běžné. Dokonce se jednou stalo, že se 6 dní před vánoci otevřel zcela nový most a na nový rok byl v troskách. No prostě Italové, já je žeru :) Proč jsem vybral právě Ennu ? Jednak to krásně rozpůlilo naší cestu do Catanie, kam se chystáme zítra a jednak se přesně tento den slaví křesťanský svátek na počest panny Marie a jak asi víte, Italové jsou silně věřící národ a tak oslavy probíhaly ve velkém stylu. Po příjezdu nás ubytoval malý rozlítaný Ital, který dokonce v tom kalupu čapnul náš největší kufr a mašíroval s ním do strmého kopce, aby nás ubytoval. Nevím proč tak kvaltoval, ale v polovině kopce už nemohl mluvit a u hotelu si už šlapal skoro na jazyk. No nic, nechal sem ho, trošku kardia nikomu neuškodí mě pořád boleli záda jak jsem si je bloknul :) Ubytování jsme měli v opravdu pěkném domě, už to raději připomínalo menší hotel než bed and breakfast a chyběl trošku ten osobní kontakt s majitelem, ale pro jednou to vůbec nevadilo.
Vydali jsme se tedy na oslavy a vmísili se do špalíru fešně oblečených Italů, aniž bychom věděli kam jdeme a co nás bude čekat. Dav pomalu, ale jistě houstnul a stejně tak uličky města začaly být čím dál užší. V tom jsme v dálce viděli pochod po různu oblečených řádových kněží a orchestr. Ten se vždy na chvíli zastavil a stále na něco čekal, pořád jsme nevěděli o co jde až posléze začala být vidět velmi bohatě zdobená nosítka, která držely malé děti. V závěsu za nimi o něco težší nosítka nesli již starší borci a během výstupu proti tomuto pochodu a v té nejužší uličce jsme uviděli kolos, který podle mě musel vážit alespoň tunu podle výrazu ve tvářích chrabrých italů, kteří je nesli. My jsme byly natlačení na stranu a kluci procházeli s tímto kolosem asi jen metr od nás. Všechno napínali další hoši pomocí lan a celá konstrukce s nimi tak zvláštně mávala,že jsem měl pocit, že kdyby jeden z těch nebožáků šlápnul tomu druhýmu na hábit, tak nás to rozmačká na placku. Bylo to po druhé, kdy jsem měl na Sicílii opravdu nahnáno. O chvilku později začal neskutečný ohňostroj. Neskutečný, nebyl v tom vizuálním slova smyslu, protože byl ještě den(?!?), ale co se týče zvukových efektů. V poslední chvíli to byl takový rachot až malé děti kolem nás začali výskat, jako by to byla jejich poslední minuta života. Prostě masakr. Večer pak už probíhal v poklidu, obdivovali jsme nádherný západ slunce při výhledu na protější městečko (také na útesu). Opět dechberoucí minutka :). Povečeřeli jsme slanou palačinku a myslím, že jsem toho dnes už napsal dost, takže zase zítra :) Dobrou noc všem.
Zdraví Kuba
Žádné komentáře :
Okomentovat